Těžké porodní bolesti a zrod RK

K závažnému rozhodnutí přejít od nevázaného mladického chlastání rumu po litrech k zodpovědnému a organizovanému klubovému životu došlo dne 30.12.2006 v Mariánské v Krušných horách.

Toho dne, respektive večera byla skupinka běžců oslněna vlastním nápadem ozvláštnit se v příštím roce v davu maratonských šílenců dresy, na nichž by byl vetkán či alespoň natištěn nikoliv čas, za jak dlouho daný jednotlivec uběhl 42 kilometrů a kousek, ale doba, za kterou je schopen vypít 42, slovy čtyřicet dva velkých rumů.

Následovala bouřlivá diskuse, zda je něco takového vůbec v lidských silách, aniž by byly ohroženy když už ne základní životní funkce, tak alespoň běžecké schopnosti. I když Miry navrhl, že by bylo možné slevit z velkých rumů na malé, ukázalo se, že zbylí účastníci debaty si zachovali zbytky rozumu (nebudu psát zdravého, neboť kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe).

Opustit nosnou myšlenku s pitím rumů na čas se však nikomu z přítomných borců nechtělo, a tak byla záhy uspořádána soutěž, přičemž počet rumů byl dramaticky snížen na tři velké. Časy byly velmi pečlivě zaznamenány na účtenku z hospody. Vítězi se stali bratři Wiesnerovi v pořadí Konstantin první, Jiří druhý. Svou roli jistě sehrál fakt, že toho večera měli nejlépe roztrénováno a rozstrečováno předem. (Smutnou skutečností je, že účtenka byla posléze nenávratně ztracena, takže úsilí časomíry přišlo vniveč.)

Aby však zklamání poražených nebylo tak bolestné, bylo rozhodnuto, že ten či ta, kdo vypije 6 dalších malých rumů, bude moci vstoupit do sportovně- alkoholického spolku, který bylo třeba při této příležitosti založit. Název Rumning klap se jevil z navrhovaných jako ideální a plně vystihující podstatu a cíle klubu. Je s podivem, jak může lidský mozek takřka utopený v lihu vymyslet něco tak prostého a geniálního zároveň!

Tak došlo k neoficiálnímu založení spolku Rumning klap.

Další příležitostí k vypilování detailů se stal hromadný pobyt v Jeseníkách, kde byly vedeny vášnivé a nekonečné debaty o podmínkách členství, organizaci, financích, dresech, hymně apod. Jelikož však v té době ještě nikdo nebyl zvolen do funkce zapisovatele a družná domácí obsluhovala pečlivě podle hesla ´Když jsem kvůli vám ten sud načala, tak si ho, chlapci, taky dneska dopijte´, ukázaly se dva takto strávené večery jako takřka bezcenné.

Takřka říkám proto, že moc podvědomí je nesmírná a zatímco se všichni káli a proklínali své ožralství, mozky tiše a nepozorovaně cizelovaly hrubě načrtnuté rysy, aby z valounu žvástů a tlachů následně vybrousily zářivý briliant- klub snů, Rumning klap.

Krátce po pobytu v Jeseníkách bylo uspořádáno několik schůzek, jejichž cílem bylo zjistit, co vlastně bylo domluveno, co platí a kdo platí, co a jak a kdo co. Jednou z nejpodstatnějších bylo setkání Kosti s Radkem v ... kanceláři (příjemně spojené s ochutnávkou 70% vínovice zn. Vlašský ryzling 2004), z něhož vyplynul první konkrétní závěr - Radek se postará o dresy na nejbližší běh.

Byla vybrána nejkvalitnější značka na trhu a navržena, graficky zpracována a vyrobena první várka dresů RK, kterou měli tu čest nosit Šárka, Míša, Kosťa, Miry, Radek, Hynek a Jirka. Tak se stalo, že Pražský půlmaraton byl ve skutečnosti historicky první akcí RK.

Zde je nutno zmínit další zásadní událost, a to, že byla k nelibosti a žalu mnohých přehodnocena podmínka pro vstup do RK -zájemce o členství musí dát maraton nebo alespoň půlmaraton. Kromě běžců získal členství a dres jen Mělník coby čestný president. Čím si jakožto neběžec tento extrabuřt zasloužil, není známo, původně snad jen díky tomu, že byl po léta oddaným a téměř jediným fanouškem maratonských běžců na většině jejich akcí a také že v polospánku je ochoten odsouhlasit kdejakou kravinu. Později však svým kandidátským projevem i organizací Presidentského běhu přesvědčil i váhavce, že volba byla správná.

Hned následující akce, Pražský maraton, zviditelnila Rumning klap v očích veřejnosti natolik, že fandící diváci na sebe pokřikovali hlášky typu ´Hele, vole, voni běží za rum!´, čímž nejen vzrostlo sebevědomí a výkonnost závodníků, ale zejména jistota, že jsme se konečně po letech tápání a hledání vydali správným směrem.

Nutno ovšem připomenout, že v tomto okamžiku se setkáváme i s první klubovou nekázní, neboť Jirka z Ústí, předstíraje totální vyčerpání měl po doběhnutí Pražského maratonu tolik síly, aby týž den zplodil svého budoucího potomka. Tím byl usvědčen z nehorázné neloyality vůči RK, neboť správný representant je povinen odevzdat veškerý svůj potenciál běhu za klubové barvy, případně pak doplazení se do nejbližší hospody. Tehdy se ukázalo, kolik práce před námi ještě leží, neboť bylo zapotřebí stanovit jasná klubová pravidla. Jen díky nedokonalé legislativě vyvázl samec Jiří bez záznamu. Za polehčující okolnost byl pak uznán též fakt, že stvořil vlastně první rumningklubátko a jaký by asi mělo život s otcem s pošpiněnou pověstí?

Za trest byl J.W. pověřen vyřízením formalit ohledně klubu jako např. sepsáním stanov a zakládacích listin, kde naopak osvědčil své nejlepší kvality a nebýt ministerské upjatosti a toho, že se někteří členové neumí čitelně podepsat, mohl být Rumning klap oficiálně založen do roka a do dne.

Dalšími veleúspěšnými sportovními akcemi byl Triatlon v Záluží, Presidentský běh v Třemošné či Drážďanský maraton, o nichž je bližší zmínka v RuMánech a fotodokumentace je v galerii.

Připomeňme jen, že na Presidentském běhu byl dres RK doplněn o slušivé tepláky s bundičkami (vše v kvalitě 100% cotton, s funkčními zipy a pružnými lemy), takže od té doby se naši sportovci nemusí bát ani representace v zahraničí.

Co říci závěrem? Snad jen tolik, že zrod RK byl vykoupen mnoha cirhózami, ledvinovými kolikami, třeštícími hlavami, porodními bolestmi, manželskými a partnerskými krizemi, politými ubrusy i znečištěnými záchodky, ale, kamarádi - stálo to za to!